Teddy Bear (3.part)

22. září 2012 v 14:14 | Saruki
A je tu poslední díl Teddy Bear. Omlouvám se že mi to tak trvalo a že to je jenom na 3 díli a né na víc ale popravdě sem to psala vždycky dyž sem měla čas a toho poslední dobou moc nemám :-/. Mno přeji příjemné čtení.


Přiběhl ke mě Itachi a vytáhl mi katanu z břicha. Byla jsem děsivě unavená, chtělo se mi spát, ale on mi to nechtěl dovolit. Pořád opakoval "Saruki nespi!!!" bolela mě z něj už hlava. Podívala jsem se na něj, abych jistil, kam mě to nese, a divila jsem se, když jsem zjistil, že mne nese do Akatsuki sídla.
"Ale ti přece Madaru odvedli..." Snažím se mluvit dost nahlas, aby mě slyšel. Nereaguje. Ignoruje mě, jsem pořád dál, rozrazí dveře a vběhne do rány přímo Sasorimu. Ten se na mě jenom s vystrašením podívá. Pak mu Itachi něco pošeptá a on se uklidní, a zavede nás do nějakého pokoje, hned přiběhne Deidara. Co ten tu dělá?!
"Jdi pryč, to ty jsi odvedl Madaru, a mě zapíchl do břicha katanu!!!" spustím na něj, a on se na mne nevěřícně podívá. Pak zase zvážní.
"Tobě, Saruki, neřekli, že to byly jenom kloni? Že to byl Danzou a vzal si sebou mojí podobiznu?" Zalapala jsem po dechu, a podívala jsem se na něj, usmál se na mne a rukou mne pohladil po tváři. Naklonil se ke mne, pro polibek, ale já nejsem ještě připravený. Chci jedině Madaru. Musím mu to říct.
"Deidaro... Já chci jedině Madaru, nikoho jiného..." Řeknu vážně a odevzdaně. Usmál se, a najednou přede mnou nestál Daidara, ale Madara. Věděla, jsme, že to není pravej Madara, ale byla to aspoň jeho náhražka. Deidara se pořád usmíval, a pak, bez varování se vrhnul na mé rty, chtěl ze mne slívat Madaru, ale to mu nevyšlo, protože jsem ho prudce odstrčila a on narazil do protější stěny pokoje. I s ránou v břiše jsem se postavil a"vyběhl" z pokoje. Hned jak jsem vyrazil ze dveří, slyšel jsem jak Deidara nadává, ale nedbal jsem na nadávky. Vrazil, jsme do Itachiho a pak i do Sasoryho, ale ani jsem se neohlédl a běžel dál. Pak jsem vyskočil na jednu větev, z té na druhou, a pak třetí, čtvrtou a další. Běžela jsem tak daleko, dokud jsem doslova nepadl u Danzouovím nohou. Usmál se, ale nic neřekl, jen se podíval na Madaru, stojícího u stromu se svázanýma rukama. Chtěla jsem k němu hnedka běžet, ale něco mi říkalo, že je to zase, jenom náhražka. Zastavila jsem se a pořádně si ho prohlídl, myslela jsem si, že je to jenom další náhražka, ale vypadal úplně stejně, jako můj Madara. Rozběhla jsem se tedy k němu, něco mi šeptal, ale já mu nerozuměla. Slyšel jsem za sebou kroky, a tak jsem se prudce otočil, a uviděl jsem Danzoua, usmál se.
"Vypadáte, že si nerozumíte jen jako bývalí nepřátelé..." Podotkl s vážným tónem. A dál se v klidu usmíval, podívala jsem se na Madaru. Taky ho pozoroval.
"Do toho ti nic není, Danzou."! Odsekla jsem mu, a on si ke mne klekl, vzal mojí bradu mezi dva prsty, ukazováček a palec, zacloumal s ní.
"Nedovoluj si na mne!" Zavrčel dosti rozzuřeně. Pak se opět usmál, nevěděla jsem, co si pod tím mám asi představit. Je normální? Nebo mu snad hrabe?
"A co když budu?" Odseknu pořád s velkou odhodlaností. Zase se usměje a pohladí mě po tváři, ucuknu a couvnu ještě víc k Madarovi, ten se na Danzoua, dívá dosti vražedným výrazem. Danzou se opět usměje, a pak se nahne k Madarovi, a přetrhne jeho provazy. Oba dva se na něj, nechápavě podíváme, pořád nám nic nedochází. Danzou se změní, v obláček kouře. Já i Madara ztuhneme a díváme se kolem sebe. Něco v křoví vedle nás zašustí, a objeví se tam Naruto. Co ten Tady dělá?
"Naruto...?" Optám se vyděšeně, jen se usměje a jde ke mne.
"Čus Sarukínko ... Mě jsi nečekala co? No jo, byl to nápad Itachiho, já se k němu jenom tak"nechtěně" připletl. Ani jsem nevěděl, že budu muset naklonovat Danzoua, abych tebe a Madaru dostal pryč z dosahu Deidari. Ona to totiž nebyla náhražka, celou dobu to byl pravej Deidara, dobrý co?" Usmíval se od ucha k uchu, měla, jsme sto chutí mu skočit kolem krku a obejmout ho. Ale to jsem samo sebou udělat nemohla, protože je tady Madara , a já Madaru ,miluju. Podívám se na něj ještě jednou, už trochu vážněji.
"Musel jsi mi zabodnout katanu do břicha?! A musel jsi mi odvést Madaru?!" Zavrčím, a ani si neuvědomím, že jsme řekl"mi odvést Madaru". Naruto se zase usměje se, a jukne na Madaru.
"To nebyl Naruto, Saruki, to byl Deidara..." Oznámí mi unaveně Madara. Hned jak slyším jeho hlas, vzbudí se ve mne strach o něj. Podívám se na něj, a zjistím, že je taky zraněný, víc než já.
"Madaro, ty jsi zraněný!" spustím, ale Madara mě utiší polibkem. Hned mi zrudnou líčka, Madara se usměje, a pohladí mne po nich. Mám o něj děsný strach.
"Neboj se. Nic mi není..." Pokusí se o úsměv, ale jakmile začne, tvář se mu zkřiví bolestí. Vyjeknu starostí, ale on se zase jenom usmívá. Pak se podívám na Naruta, asi ví jak mi je. Usmívá se taky.
"Naruto, dojdi prosím pro Itachiho." Poprosím ho slušně, a on přikývne. Podívá se směrem k domu, a pak se jen ozve- Pufff ,a Naruto zmizí v obláčku kouře. Usměju, už se naučil víc, než být jenom otravný. Asi, dospěl. Myslela jsem, že u Uzumakiho, to není možné, ale jak vidím, mýlil jsem se.
"Je hodně špatné zamilovat se do někoho komu sem vyvraždil rodinu?" Pronesl chraplavě Madara, jako by snad z posledních sil. Moje obavy, se začaly plnit. Slabnul, byl unavený, a vypadalo to, že během chvilky, mi zemře v náručí. Jenže v tu chvíli, kdy jsem mu chtěl odpovědět se tam, objevil Naruto, a za ruku táhl Itachiho. Itachi se podíval na mne, a pak na Madaru. Usmál se, když viděl, jak ho se vši opatrností držím,abych mu ještě víc neublížila a on jen tak nehybně leží v mojí náruči. Umíval se a pak přešel k Madarovi, a pomohl mu posadit se. Pozorovala jsem je. Když Itachi Madaru doošetřil, podíval se na mne a znovu se usmál, můj výraz se totiž vůbec nezměnil.
"Nemusíte se bát jít domů, Deidara je zavřenej v nějakém vězení, nebo co. Sasory zařídil, prý se o mne moc bál, tak jsem mu o tom řekl, a o mne ujistil, že se o něj postará..." Rozesmál se a s ním se rozesmál i Madara a Naruto. Nechápal, jsem, čemu se smějí, ale bylo mi to fuk, hlavní je, že je Madara ošetřenej, a já mám klid na duší...
"Mno nic, Já i Naruto už půjdeme... Necháme vás tu spolu..." Usmál se Itachi, čapl Naruta za ruku, a táhl ho pryč. Madara mě stáhl k sobě do náruče. Přitiskla jsem se k němu, co to šlo, moc my chyběl, tak moc, že jsem dokonce zapomněla i na to, že jsem taky zraněná. Ale to jsem hned zahnala, a přitiskl jsem se ještě víc. Objal mě kolem pasu a kolem ramen. Do ucha mi zašeptal nějaký nesmysl, jakože všecko bude v pořádku a, že mně moc miluje, a nechce mě už nikdy pustit. Usmála jsem se na něj a políbil ho, on mi polibek vášnivě oplácel. Byla, jsem ráda, že jsem ho nezabila, i když jsem se o to pokusil. Převalil mne na záda a strhnul mi tričko. Pak se vášnivě pustil do líbání mé nahé hrudi. Byl to nádherný pocit, tak dlouho jsem toužila ho obejmout, ale došlo mi to až potom, co jsem ho skoro zabila, no není to paradoxní? Myslím si, že teď už k němu budu jenom a jenom hodná, a budu se, o něj dobře starat, nejlíp jak to jenom půjde. Cítím, jak mi jeho ruka putuje po těle a jak mi zajíždí do kalhot. Byl to nejlepší pocit, který jsem zažila od té doby, co jsem mu do zad zabodla kunai. Pak mi svlékl kalhoty i kalhotky, a pak už si to domyslete.
THE END
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 neko-chan neko-chan | 22. září 2012 v 23:40 | Reagovat

to bylo tak krásný

2 DirtyFoxx DirtyFoxx | Web | 29. září 2012 v 21:55 | Reagovat

Wow! veľmi dobre! :3 kľudne by si mohla robiť poviedky aj na objednávky!:D škoda, že je koniec :/ moc sa ti to podarilo n_n

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama